neděle 12. května 2013

Burton videoklipový


Netuším, zda je Tim Burton skutečně fanoušek The Killers, anebo jde „pouze“ o zabijácky chytré tažení ze strany managementu kapely, nicméně věci se mají tak, že Tim má na svém kontě krom šestnácti celovečeráků také dvě hudební videa. A obě se týkají právě songů The Killers – první Bones z alba Sam´s Town (2006), druhé Here With Me z poslední desky Battle Born (2012). Klip k Bones získal v roce 2007 cenu pro nejlepší video jak na NME Awards, tak na Q Awards, a přestože za tím mohl stát pouze fakt, že módní režisér a nafoukaná kapela společně spáchali cool video k lehce nadprůměrné písničce, musíme uznat, že je v tom přece jen trochu víc. A to v obou případech, neboť oba kousky silně pojí tři společné elementy. Zaprvé otřepaný termín „burtonovská poetika“ - tentokrát mám na mysli Burtonův stále výjimečný cit pro zachycení lásky/romantiky v jejím civilním duchu, který je však opakovaně podáván v lehce morbidním mrtvolném hávu. Tenhle prvek se zákonitě míchá s osobitou interpretací konkrétního písňového textu frontmana Brandona Flowerse. Když si tyto postřehy spojíte dohromady, vyjde vám, že obě videa pojednávají o intenzivním prožití lásky alternativním způsobem. K tomu si připočtěte režisérovo osobní, příjemně sentimentální ohlédnutí se za zašlými hororovými časy a jejich dočasný návrat na výsluní. 

Tim Burton a kapela The Killers

V Bones se pěje Don’t you wanna come with me? Don’t you wanna feel my bones on your bones? It’s only natural“ a ve videu Burton neváhá dva hlavní protagonisty doslova svléknout z kůže a následně je nechat romanticky pobíhat po pláži coby párek zamilovaných, okatě digitálních kostlivců. (Všimněte si, v kolika filmech Burton upozorňuje na nekvalitu a loutkovost vizuálních efektů – jeden z jeho dalších trademarků). Režisér text adaptuje mnohdy slovo od slova, vždy tak ale činí v rámci své poetiky a jejích pravidel, čímž Flowersovu symboliku posouvá do dalšího levelu.


Šťastně rozesmátých kostlivců se ostatně týká i nostalgická atmosféra, neboť Bones, krom „lásky až na kost“, nabízejí také poctu filmovému loutkaři, kouzelníkovi stop-motion animace Rayi Harryhausenovi. Burton mu vzdává holt hned v úvodním záběru, který pochází z fantasy Jáson a Argonauti (1963), v níž figurují právě hordy nevybouřených kostnatých loutek. A jakmile přichází na řadu další část refrénu „Don’t you wanna swim with me? Don’t you wanna feel my skin on your skin? It’s only natural“, na plátně fiktivního autokina naskakuje scéna z legendárního béčka Netvor z Černé laguny (1954). 

Video k Here With Me se drží obdobných propriet, digitální kostlivce ovšem nahrazuje stylizovaná civilnost přesně v duch překvapivě umírněných Temných stínů. Jakoby Burton ubíral na expresionismu a veškeré ostré hrany spíše uhlazoval a zaobloval. Co je vlastně logický a celkem sympatický vývoj vzhledem k tomu, že jako tečku za jeho gotickou érou považuji suverénního Sweeneyho Todda. Příliš nesouhlasím s výroky o sebe-vykrádání - Burton jen pokračuje v mixování zavedených trademarků s mnohem otevřenějším a vřelejším přístupem. Nikoliv přísná obměna stylu, ale jeho mírná evoluce, na níž se podepisuje stárnutí čtyřiapadesátiletého otce, který si svým podivínstvím udržuje nadhled a zároveň si je moc dobře vědom jeho ekonomického potenciálu. 


Výše popsané dokládá také videoklip k další romantice od The Killers. Řezané gotické obrysy se potkávají s přívětivou rodinnou podívanou, nadále přítomná je jak láska ve své obskurní podobě, tak autorská adaptace textu i nostalgie. Here With Me je příběhem o touze po lásce, která nemůže být nikdy zcela naplněna. Alespoň ne přirozenou cestou. Flowers však zpívá But there's another world we're living in tonight“ a Burton tak samo sebou dostává prostor pro své bizarní alternativy. Bledý klučina připomínající hraběte Orloka za mlada (jednadvacetiletý Craig Roberts ze Submarine) ze všeho nejvíce touží po milované operní děvě (Winnona Ryder). Skórování ovšem nepřichází v úvahu, a tak se cení alespoň její věrohodná kopie v podobě voskové figuríny v životní velikosti. Jedna velká melancholie vycházející, dle slov režiséra, z romantického hororu Mad Love původem českého režiséra Karla Freunda z roku 1935. V něm se šílený chirurg mstí své oblíbené herečce za neopětování své lásky tím, že jejímu těžce zraněnému manželovi transplantuje ruce popraveného vraha. Pravá romantika začíná a tam někde v potemnělém koutě se spiklenecky usmívá excentrik s pavučinovými vlasy a popelníky na očích.  

O.Č.

(publikováno v hudebním magazínu Full Moon, č. 27)   

Tim Burton jako zvolna chřadnoucí král imaginace poprvé a podruhé


                                     

Žádné komentáře:

Okomentovat